Co je to láska? Co to vlastně je? Na tuto zapeklitou otázku dokáže odpovědět jen hrstka vyvolených.
Je to životní postoj? Cit? Prachobyčejné emoce? Jen chtíč? Pocit? Touha? Někoho mít, v horším případě vlastnit? Myslíte, že na světě existují lidé jako proslulý Romeo a Julie? Láska na první pohled? Může se to stát? Doopravdy? Aby to bylo skutečné? Potkat člověka a říct si: ,,To je ten pravý!,,
Láska je složitější než atomová fyzika a je tak silná, že z lidí dělá blázny a zanechává ty nejhorší rány, které jen stěží lze vyléčit. Je to fráze, já vím, ale je zkrátka mocná čarodějka a umí taková kouzla, kterým jen málokdo rozumí a každý podlehne.
Má miliony tváří, dokáže být krásná, něžná, bezstarostná a nekonečná, ale také zlá, krutá, nechtěná a dost často nečekaná... Nedovedu přesně popst co to je Láska, neboť jsem tu pravou ještě nezažila. Vím jen, že nasazuje růžové brýle, růžová pouta a díky ní ztrácíme ta pověstná černá křídla, jak praví jeden citát. Pode mého soudu má několik fází. První je sympatie, druhá zamilovanost,třetí, když máte štěstí tak láska a čtvrtá je touha být sám. A to tu i dokážu.
Když postupně rozebereme jednotlivé fáze, tak zjistíme, že není až tak dokonalá a začneme přemýšlet, proč po ní každý touží, pochopíme, že je vlastně jen na obtíž, že jen zraňuje a ubližuje a přestaneme věřit v její krásnější podoby.
První fáze: sympatie
Je to většinou v uvozovkách láska na prní pohled. Líbí se ti, přitahuje tě, zajdete na kafe, do kina. Proběhne několik smsek a vyspíte se spolu. Tím to hasne. Protože si oba uvědomíte, že takhle ne. Nabídnete si přátelství a stýkáte se i nadále, ale bez jiného podtextu.
Druhá fáze: Zamilovanost
I tomuto ději se dost často říká láska na první pohled, většinou ale není oboustranná. To bych tu chtěla vypíchnout. Věřím, že každý zažil ten pocit zamilovanosti, motýlci v břiše a brunátný obličej pokaždé, když ho vidíš nebo si na něj jen vzpomeneš a že je to každou chvíli, protože na něho myslíš pořád... Všechno ti příjde krásné, přestože selhává soustředění a reálné vnímání. Tudíž, stavíš si vzdušné zámky a klíč ne a ne najít. A věř, že nikdy ho nenajdeš. Jediný klíč je zapomenout. Ale ty stále jen a jen doufáš a potají miluješ. Zamilovaný člověk miluje doopravdy a také to bude tvrdit. Jenže i toto je chvilkové a přejde to. Poplácáš se v tom a zapomeneš. Někdy to trvá dlouho, ale v mnoha případech to dopadá stejně, nebo alespoň podobně. Pochopitelně mluvíme o nešťastném zamilování, neboť to je pravděpodobnější a hlavně chci dokázat, že to fak bolí. Z motýlků v břiše se stane bolest a slzy a z lásky nenávist.
Třetí fáze: Láska
Co na to říct? Asi jen, že pokud je to oboustranné je to nejkrásnější a nejbáječnější pocit na světě. Ale aby k tomu došlo je potřeba uspět v obou předchozích fázích. Přes líbíš se mi až k nejsložitější větě Miluji tě. Krátké, ale výstižné... Víc k tomu nebudu dodávat.
Podle mě tuto frázi lidé dost často zneužívají a vyslovují jí někdy zcela zbytečně. Tohle musíš prostě myslet vážně než jí vyslovíš. Já jí řekla a po čase jsem zjistila, že to nikdo nebral vážně, protože ani nemohl. Vyslovila jsem jí podruhé člověku, kterého jsem doopravdy nemilovala, ale za to může ta druhá fáze ovlivněná tou láskou. Prostě jsem přešla od líbíš se mi až k zamilovanosti a konec. A najednou jsem toužila být sama. Tím se dostávám ke čtvrté a poslední fázi...
Čtvrtá fáze... Nepotřebuje komentář. Když projdeš vším co tu popisuju, tak jediné po čem nakonec toužíš je být sám a hodně dlouho...
No tak chápete teorii lásky? ...
