close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2009

Výlet do Letohradu aneb jak rockeři nakupují v Tescu růžový kecky...

29. června 2009 v 17:03 | Anytta |  Anytta

No, takže hned z kraje...už jednou jsem tento článek napsala, jenže se záhadným způsobem smazal, proto tato kopie už nejspíš nebude to pravé ořechové, ale to nevadí. Sice jsem původní originál psala bezmála tři a půl hodiny a má práce přišla v niveč, stejně mi to nedá a musím se o tento geniální zážitek podělit a proto jsem schopna obětovat se na další tři hodiny, abych oživila původní originál.

Všechno začalo pátečním večerem u sklenky Finské, který se zvrtnul do situace, kdy se plakalo, kdy se slova vpíjela do srdce a byla někdy víc než trpká, kdy všechno bylo zvláštní, neplánované a silně úpřímné a kdy jsem měla pocit, že snad nikdy neskončí. V tom okamžiku tuto atmosféru ponurého večera na parkovišti rozsekla naše Léňa, když volala o pomoc...Věrka se opila a kdyby nebylo Aleše, tak nevím jak by tato páteční noc s přelomem na sobotní ráno dopadla...Ale to je na dlouho...

Druhý den zvednout telefon byla zkouškou ohněm pro obě strany, ale dopadlo to dobře. V tu ránu se rozjela akce Letohrad...
Alešek mě vyzvednul kolem půl šesté a jelo se směr Činěves...Počasí nic moc, ale posezení na zahradě bylo fajn... Čekali jsme na kolegu a při tom vymýšleli jestli pojedeme nebo ne. Je to myslím 150 km a už pršelo. Váhali jsme, jestli má cenu tam upalovat, když si ani nejsme jistí, zda se koncert Komunálního odpadu bude konat...Ale rozhodli jsme se správně. Prostě jedem!!!

Neskutečná cesta. V Činěvsi jsem se nadechla a vydechla v Hradci...Takový to byl fofr :-)
Muzika hrála a mi se smáli. Za Hradcem už pršelo dost. Ale nálada neklesla. Dojeli jsme do Letohradu. Moc jsem se těšila na Andrejku. Zastavili jsme před domem, uvnitř rychlá příprava a šup do auta. Přijeli jsme do nějaké vesnice, vážně nevím jaké a tam jsme si v místní hospůdce objednali pro začátek velkou zelenou a čekali na zbytek. Vše se tak rychle seběhlo, že ani nevím, kdo ty kořalky nakonec zaplatil. Začalo zvláštní přesouvání a výměna aut. Po chvilce jsem už seděla a jelo se směr Bystrec...Počasí vyšlo a bylo spíš dusno, hlavně, že jsme se nabalili.
Byla jsem tak ráda, že jsem viděla všechny ty lidičky. Kluci hráli luxusně, atmosféra ve znamení zelené za deset, a to jsem se zařekla, že pít nebudu, protože v pátek jsem tomu dala, ale sliby chyby. Když má Móňa zelenou za deset, nelze odolat, bylo to moc prima, ale všechno jednou končí a nic netrvá věčně...Někdo, už ani nevím kdo, pronesl nesmrtelnou větu, že se jede na diskotéku. Já a diskotéky nejsme kamarádi, ale ani jsem v tom stavu neprotestovala. Zaparkovali jsme a všichni rockeři v černém oblečení a v mikinách KO, jsme vystoupili z auta. Bum Buch Bum Buch, bylo slyšet už z náměstí...Kongo! Ták pěkně po schodech nahoru a přímo k baru. Kolik jsme toho vypili tam, netuším. Tancovat prý půjdeme až budou hrát něco pořádného. Haha a už jsme byli na parketu...Domů jsme se dostali tuším něco kolem čtvrté možná páté. A všichni jsme na jedné posteli jako polena usnuli. Já se vyspala docela dobře, Alešek ani nechrápal, i když možná jo, ale já nevím... :-) V poledne jsme chtěli být doma, ale právě v to poledne jsme se probudili... Takže jedno rychlé ranní kafíčko, několik dojemných zážitků prořízlé nesmyslnými proslovy našich politiků a hurá domů...Když jsem se na sbe podívala do zrcátka v autě, málem jsem se polekala... Vypadala jsme hrozně, ale rockersky...Černé tričko Manowar a ušmudlané bílé kraťasy! S Ájou jsme se shodli na tom, že si asi dáme česnečku. Jak typické, že? Vyhlédli jsme si jeden motorest, jenže servírka byla tak nepříjemná, že měla jediné stěstí, že jsem s ní nemluvila já...
Popojeli jsme do Motorestu Lípa. Sluníčko, zahrádka a příjemná obsluha. Došlo na česnečku a také kofolu :-D Těžko od žaludku bylo vidět na tvářích nás obou. Myslím, že jsme se docela najedli a pokecali...

Alešek celou cestu špekuloval, že si musí koupit něco na sebe a hlavně, že musí koupit fazole. Tak jsme v Hradci zastavili v Tescu a vyrazili na nákup. No, že by jsme se sháněli po fazolích, ani náhodou. Jak jsme tak procházeli těmi regály a smáli se na celé kolo, vybírali jsme věci jako rockerská osuška a černý hrnky, ty jsme teda nakonec nekoupili. Pak autolékárničku (no co? nebyla tak drahá :-D ) různé parfémy (podle mého výběru) ale hlavně nesmrtelné růžové kecky do auta... No není to rockerské? :-D
Nejvíce jsme se zdržovali v oblečení pro pány...Ájo a co tohle, Ájo a tyhle, Ájo a tohle? No, fazole jsme nekoupili a ten hřeben pro mě taky ne Ájo :-D ... Zato má Alešek nový boty, ručník,sprcháč,voňavku a kartáček na zoubky :-D ale hlavně tu kecku!!!

Nákup jsme hodili do auta a vyrazili na druhé kolo po obchodech s hadrama...Taková legrace! To jsem s kamarádkami nikdy při nákupech nezařila. Když jsme vešli do kenvela nebo kam, tak ve vchodu jsem potkala slečinku, která když mě spatřila se lekla a obešla mě velkým obloukem. No záchvat smíchu mě neminul. Dále hlídač si mě tak prohlížel, až jsem se cítila trapně. Vypadal, že si snad myslí, že jsem něco ukradla, nebo že se chystám něco vzít. Pravda, že jsem vypadala, že bych potřebovala něco na sebe a hlavně hřeben a možná aspoň řasenku...ale to přece nemusí znamenat, že kradu. :-D ...
A tak jsem Aleškovi vybrala mrtě rockerskou černou košili a hustý džíny...

Na cestě do Poděbrad jsme poslouchali muziku, dělali rockerský gesta, obdivovali Audiny a pořád se smáli. Před barákem ještě retko a výlet byl u konce... Opravdu, byl to zážitek a vždy z toho musí mít člověk zážitek, že Ájo? :-D Proto nemám nejlepší kamarádky, protože s Ájou je mi moc fajn...Sice jsem popsala především výlet s Aleškem, ale chtěla bych taky poděkovat Andrejce a těm ostatním, oni už budou vědět...Za všechno, hlavně za to, že jsou...
Myslím a troufám si tvrdit, že tento víkend uspořádal moje myšlenky a všechny naše trable a starosti všedních i nevšedních dní hodil do pohody.

Jak řekla Lada: Ájo, máš přece nás!

a taky růžový kecky :-D

Time runs away

26. června 2009 v 14:10 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba

Time runs away...

Still only running somewhere
but can not return
Still trying to stop time
But fate is simply a such

Fly over the country - perhaps to handle
Being of things - not to

Don´t sleep! I just dreaming ...
...

Our life is empty
what we lack
and I just try to
love, forget, turn back the clock ...

He is short, such as don´t sleep!
I am just dreaming ...
...

We were loved
only that time we did not
Now we just lost
and time is running away

In the shadow of silhouettes
bodies
immersed in the heat of stars
lacking halo
lost in the dust roads

Fly over the country - yeah, to handle
float in the clouds - you can not

We were loved
only that time we did not
In the fervent hearts rain falls
salty as today

One ...
one fits all of us ...
...

(Time runs away)

Crazy wing stand

26. června 2009 v 14:06 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba

Crazy wing stand

Are you a guard and a prisoner at the same time
foolish in their world
You want to have as close to heaven
as to allow life ...

I not let you know ...

Crazy wing stand
wants to be close to heaven
as to allow the heart ...

Do I download again to the ground
do not fly me to heaven
do not hide in the clouds
you belong here
NO up ...

Crazy wing stand
a thousand west locks your world
and fly out ....

you do not ask: Go back!



Komunální elita? Nebo pravý přátelé?

25. června 2009 v 22:02 | Anytta |  Moji přátelé
Moji přátelé jsou hned po rodině to nejcenější co mám. Dá se říci, že kolem sebe mám spoustu lidí, které mohu považovat za své přátelé, ale jen ti někteří zapadají do kategorie těch NEJ.
Dříve jsem moc kamarádů neměla, dodnes nevím proč a asi se to už nikdy nedozvím...
Nikdo mě nikdy nebral vážně....ani to už asi nezjistím.
Když jsem nastoupila na střední školu situace se změnila. Najednou jsem získala ty ,,dobré,, kamarády, jenže tyto přátelské vazby vždy končí odchodem ze školy. Po třech letech na učňáku mi jich zbyla jen hrstka. Na nástavbě jich bylo už víc, téměř celá třída :-D včetně kamarádky, kterou jsem bohužel považovala za tu nej. Chyba, i toto přátelství zkončilo odchodem ze školy. Je zvláštní, jak se dokáže člověk změnit. Nikdy ale nezapomenu na chvíle spolu strávené, bylo jich dost. Všechno bylo krásný a v momentě je to pryč. To se ale nedá nic dělat.
Když sedíš ve školní lavici, zajímá tě hafo nepodstatných věcí, naučit se to a to, udělat si úkoly...
A pak zjistíš, že v životě je včechno úplně jinak. I s tím koho potkáš, co si o něm myslíš a co si o něm budeš myslet za čas. I to, kdo se stane tím přítelem v pravém slova smyslu. Je dokázané, že každý je nahraditelný. Ztratila jsem kamarádku, o které jsem si myslela, že je nejlepší. Samozřejmně, že ne svou vinou a proto mě to tak nemrzí. Ona je ta, kterou bude svědomí žrát. Opravdu se dá každý nahradit. Je to sice drsné, ale je to tak. A její místo nahradili jiní...od té doby nechci žádnou ,,nejlepší,, kamarádku.
Díky této zkušenosti jsem se dostala do jiného světa, mezi jiné lidi. A to je podstata.
Nikdy nevíš, kam tě vítr zavane. A mě zavál mezi komunální elitu...prostě bandu lidí, co se motá kolem Komunálního odpadu...
Tam jsem našla ty NEJ z NEJ... Aleš, Andy, Bóďa...
Jen tihle jsou NEJ....

Aleš? Aleš je ten nejbáječnější člověk na světě, neberu v potaz okolnosti.
Patří do Komunální elity, ale především mimo ní. Jeho považuju za svého nejlepšího kamaráda. Nikdy se s ním nenudím. Dává mi sílu existovat a se vším se vypořádat a hlavně smířit. Jsem schopna mu snést modré z nebe a udělám pro něj cokoliv! I kdyby mě to mělo ublížit. Nikdy bych na něm nic nezměnila. Nikdy nic. Jeho srdíčko je obrovský. Je to nesmírně milý a hodný kluk. Kdo si myslí opak, nebo mu závidí je idiot! Zbožňuju na něm úplně všechno. Miluju jeho smích a kudrlinky. Úpřímnost a otevřenost. Dokážu mu odpustit všecičko i nedochvilnost a nespolehlivost.... Je to prostě Suchánek :-D Znám ho jen tak moc, jak moc mě dovolil ho poznat. Vždy mě dokáže rozesmát a nikdy se na něho nedokážu zlobit. Vážně jsem ještě nikdy nepoznala člověka jako je on. Nikdy nezapomenu! Jsi prostě nejlepčíííí... Mám tě moooooc rááááda Ájo....