close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Step by step

5. dubna 2009 v 15:00 | Anytta |  Komunální odpad

Když jsem založila rubriku Komunální odpad měla jsem dokonalou představu o tom,co tu asi budu psát. Jenže dlouho jsem se neozvala a tím pádem se mi z hlavinky vykouřilo co bych v této rubrice mohla vypíchnout. Po delší pauze jsem se tu porozhlédla a zpětně si pročetla všechny moje výtvory,pravda je,že vrátit se do těch situací a vzpomínek byla trochu nostalgie,ale zato decentně podkreslená humorem,který ale pochopí jen účastníci těch výletů...nevadí...
Ale zpět k již zmiňované rubrice Komunální odpad... Moje první představa tkvěla nejspíš v tom,že popíšu jak moc mám tuhle bandu pupkatých taťků ráda,ale o tom to asi není.Nechci ani kopírovat kdejakou historii kapely,to si můžete přečíst kdekoliv,nemám pravdu? Záměr je v tom,že zde napíšu svoje pocity z této kapely,které mám pokaždé,když je vidím,slyším,když se s nimi bavím.

Je to téměř čtyři roky co jsem je poznala... a vlastně bych měla poděkovat své kamarádce,která mi ukázala co je Muzika... a od prvního pohledu jsem si je zamilovala...
Jejich filozofie se stala i mou a přehodnotila můj životní styl a změnila standard,na který jsem byla do této doby tak nějak zvyklá.Zkrátka,změnilo se toho hodně....Na začátku té dlouhé cesty jsem byla ta copatá holčina z první řady na pravo,která hltala každičký tón a snažila se,aby jí neuniklo ani jediné slovíčko.Z prvního koncertu jsem přijela domů doslova šokovaná a přeplněná zážitky a tím jsem si v sobě začala pěstovat jakousi závislost.Závislost na Komunálním odpadu.
Mít všechna cédéčka byla samozřejmost.Nemít plakát na zdi by bylo stejně tak ubohý jako nemít třeba doma koupelnu,prostě samozřejmost! Ano,trvalo to nějaký čas,ale našli jsme si k sobě cestičku a doufám,že můžu bez jakýchkoliv problémů říct,že jsme kamarádi.I přesto,že některé chvíle byly místy zoufalé a sahající na dno.

Dárek,který mě asi nejvíce mrzel...
Pamatuju si,jak jsme se rozhodli věnovat Lubošovi k narozeninám novou kápi.
Nápad to byl parádní,ale vězel v tom háček...Tak co,měli jsme na to skoro rok.Mělo to být k narozeninám,takže to musela být bomba.Jenže co udělat,aby taková obyčejná kápi byla něčím spešl,originální a tak nás napadla myšlenka...Kříž...Největší problém nebyl v tom sehnat látku,ale právě barvu na ten kříž.Po náročném shánění a brouzdání po internetu jsme ji nakonec našli.Nevěřili by jste tomu,jak je těžké sehnat barvu na textil...Pak přišla na řadu látka.Nechtěli jsme,aby to byla opět nějaká obyč černá ,ale když už tak už.Prodavačka nám nabídla přímo kostýmovku,ze které se šijí kostýmy do divadel.Nádhera.Kápi nám ušila jedna moc šikovná paní a myslím,že to zvládla na jedničku.Ted už jen jaký kříž tam nakreslíme? K osmnáctým narozeninám jsem dostala křížek na krk a měl naprosto dokonalý tvar,který přesně zapadal do naší představy.
Takže,Luboši,nosíš na své kápi můj kříž! :D Dílo bylo dokonáno...K Lubošovi se sice dostala až téměř za rok!!! ,ale to jen díky jedné slečně,na kterou jsem byla jednu dobu velmi naštvaná,protože se dobrovolně přihlásila k tomu,že jí Lubovi zkrátí a až po mém horlivém výstupu jí vrátila.Vážně to trvalo rok! Nejvíce mě mrzí,že překvapení asi nebylo přímo úměrné práci,ale takový je život.Někdy se stává,že do něčeho vkládáš hodně a málo se ti vrací...
Postupem času jsem zjistila,že dávat takové dary se nevyplácí a ponaučila jsem se z toho :D příště už holky z Poděbrad nebudou tak akční!


Seance...
Dost často jsme jezdili do Chlumce na kávu...Sedávali jsme v Rodeu.Vždycky to tam bylo v pohodě.Vlastně,ani nevím proč zrovna do Chlumce,žeby kvůli nim? :D Narovinu říkám,že možná ano a možná ne :D... měla jsem tam kamarádku,která pracovala v jednom obchodě.Vždy jsem tam sedávala a z okna se dívala Suchánkům na zahradu :) ...
Jednou jsme takhle seděli v Rodeu a už z nudy,možná ztráty inspirace jsme napsali Bártovi co dělá... Já měla jít druhý den do práce, upozorňuju :D sešli jsme se v ,,káčku,, a já se tak nepopsatelným způsobem opila,že si už ani nevzpomínám na detaily.Dostali jsme hlad! To tak bývá,když se pije. Taky bylo září a my slavili Silvestr. Přesunuli jsme se k Bártovi a někdo,nevím kdo pronesl dnes už nezapomenutelnou hlášku,že si uděláme bramboráky. Váhala jsme,jestli to mám dát na net,ale to je taková sranda,že by byl hřích to tady nedat.
Po cestě z ,,káčka,, mě konkrétně byl chodník malý,mou disciplínou se stal slalom.Všem přítomným jsem byla povinna sdělit velmi důležitou a zásadní věc a to,že v Chlumci teče řeka přeci :D kdyby to náhodou někdo nevěděl....Ta cesta k Bártovi se jde přibližně pět minut a my jí šli asi hodinu :D ... Doma jsme začali vařit...Všichni v podnapilém stavu loupali,strouhali,vařili. Andrejka chtěla být hvězda,tak že těsto na bramboráky pěkně dochutí,já jsem tam namísto majoránky nasypala bazalku.No bamboráky jsme měly spálené a uvitř syrové...ale vše se snědlo,protože byl hlad...S Bártem je neuvěřitelná sranda.... Cestu domů si pamatuju jen matně,zato druhý den v práci, to bylo o život...

Asi za čtrnáct dnů jsme se viděli na koncertě někde v Týništi a Bárt mi řekl nesmrtelnou větu:
,,Andulo,chtěl bych tě vidět ještě jednou tak jak jsi vypadala posledně a pak už jen umřít".

Musím podotknou,že o našem nočním vaření věděla celá kapela... :D


Podobných ,,seancí,, se konalo ještě několik a každá dopadla se stejným scénářem...

... ... ... .... ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama