close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2009

A co třeba Praha?

19. dubna 2009 v 12:48 | Anytta |  Anytta
Jojo...to už je taky pěkně dlouho...

Popravdě,ani si už nevzpomínám, kdy přesně to bylo,ale věřím,že na tohle taky jen tak nezapomeneme... Eva byla ještě v práci a já už opět plánovala nezpomenutelný výlet...
Vlastně,tak moc jsme ten den chtěly jet na Komunál,že jsme byly schopné pro to udělat cokoliv.
Do poslední chvíle jsem nevěděla jak se pojede! Bylo asi šest hodin večer a náš odvoz bohužel zklamal a tak jsem musela narychlo shánět někoho,kdo nás tam dopraví.Aspoň tam.Jako zázrakem se u nás objevil bráchův kamarád a ten nás do Živanic odvezl...Sice mu na zpáteční cestě došel benzín a on i s bráchou zůstali trčet někde mezi vesnicema,ale co :D my už byly na místě...
Jako frajerky jsme vešly dovnitř,zaplatily vstupný a šly se bavit...Nesmím zapomenout,že Evka měla nový,moderní účes ... a tak abych pravdu řekla,byly jsme nepřehlédnutelné...
Nojoo,komunální paruka...Rudě červené vlasy s černými melíry....fakt úlet...
Jako předkapela hráli nějací ,,teroristi,, no vážně,měli kukly a na zádech samopal.Do mikrofonu řvali cosi co měl být nejspíš zpěv,ale dodnes jsem nepřišla na to,jestli ten rádoby zpěvák v uvozovkách zpíval česky nebo nějak jinak...Každopádně,po každé skladbě jsme raději zatleskali,protože jsme se báli,aby nás tím samopalem nepostříleli :D
Přišel na řadu Komunál a myslím,že vše proběhlo bez problémů...Jenže já se nějak moc dobře nebavila,asi jsem nenajela na tu správnou vlnu,zkrátka ne a ne se opít.Evka ta už měla dost a já pořád nic.Ne že by to byla naše priorita,ale lépe se člověk uvolní...Tak jsme šly zevlovat na bar,kde měli už jen jablíčko.Jen si vzpomenu na ten smrad a dělá si mi mdlo...No humus.Ale nekompromisní Evička do mě nalila podotýkám jediného panáka toho brblavýho hnusu,světle zelenýho,smradlavýho,ale co to se mnou lidi udělalo? No totálko mě zboural jeden štamprdlík...
A přišel čas na odjezd...To Evik už byla při smyslech,zato já nikam nechtěla.,,Ten odvoz nám odjede a mi se odsud nedostaneme,Andreo". Křičela na mě.Ale já striktně,že nééé,že tu chci zůstat.Nepomohlo říkat ani to,že kluci z KO už stejně uklízejí a na nějaký štěbetání by určitě neměli čas.Prostě já tam za každou cenu chtěla zůstat.A taky se nám to pěkně vrátilo...
Když mi po nějaké době došlo,že je něco asi špatně,že trčímě v Živanicích a domů je to daleko a odvoz veškerej žádnej,vystřízlivěla jsem v tu ránu.,,Co budeme dělat"? Na parkovišti stálo jedno jediný auto...To je naše šance...Nepokusili jsme se ho ukrást,proboha.Ale čekali jsme,kdo k němu příjde. Uff,měli jsme kliku,auto patřilo holkám co točili na baru pivo...Dlouho jsme je přemlouvali,aby nás hodili do Přelouče na nádraží,přestože jsou z opačné strany...Stalo se.Když jsme vyjeli,tak obě jsme se zastrčili do sedaček,aby jsme vůbec nebyli vidět,protože přímo před náma akorát vyjížděli kluci z KO... :D Dojeli jsme do Přelouče a holky nás přemluvili,že lepší bude když nás odvezou do Pardubic na nádraží,taky se tak stalo...Vyklopily nás před nádrem a byly fuč...Mimochodem Eva u nich zapoměla peněženku v autě! Na to ale samozřejmně přišla až v hale,ve které já stála a čuměla jak péro z gauče :D no fákt...Pardubičáci,máte hustý nádraží...
No nic...jako ti největší zevláci jsme si polehali na lavičky a v bufetu prožrali asi dvě stovky :D napapaným se nám taky pěkně zavíraly klapky,ale výhoda byla,že jsme čekali asi tak dvě hodinky.Jenom.Vlak přijel a mi nasedli...Co čert nechtěl,obě jsme to zalomili...Jsme z Poděbrad,takže podstata tkví v tom,přestoupit v Kolíně,aby jsme se z Pardubek domů dostali,žejo? Jenže? Já se na půl oka probrala někde za Kolínem a pořád jsem jako čekala,kdy zastavíme v tom Kolíně...a ono pořád nic... a podle názvů zastávek jsem měla pocit,že jedeme do Prahy...On to nebyl jenom pocit,vážně jsme tam jely...Průvodčí si nás už nevšímala a Evka spokojeně spala...Seděla jsem nešťastně a v hlavě mi to šrotovalo...jak dom,kolik mám ještě pěněz,kolik je vůbec hodin a za jak dlouho budeme doma...no hrůza...Teď přišlo to nejlepší,pamatujete,Evik spala,přestože jsem se jí snažila právě za tím Kolínem vzbudit,tak neměla tušení o tom co se děje...Měli jste vidět její pohled,když jsem jí konečně probudila o ona z okénka viděla obrovský modrobílý nápis:Praha Masarykovo nádraží....
Říkám Vám,že v tu ránu mě kdejaké obavy a strach přešel a měla jsem naopak neovladatelnou chuť se smát...Vyskočili jsme z vlaku a utíkali si koupit lístek nazpět.Hodinu jsme tam proseděli na lavičkách a hurá domů...No,vypadali jsme jako bezdomovci! Eva s komunálníma kalhotama a obě napitý a ušmudlaný...A hlavně,komu se to podaří jet ze zábavy z nějakých Živanic až do Prahy a stihnout to do sedmi hodin do rána :D Výlet zkrátka byl akční a neměl chybu... A taky je pravda,že to mohlo dopadnout klidně hůř,co kdybychom jsme se probudili třeba v Mnichově???
Ale že jsme to těm pražákům nandali? P.S. tu peněženku nakonec děvčata z Pardubic vrátila...

Step by step

5. dubna 2009 v 15:00 | Anytta |  Komunální odpad

Když jsem založila rubriku Komunální odpad měla jsem dokonalou představu o tom,co tu asi budu psát. Jenže dlouho jsem se neozvala a tím pádem se mi z hlavinky vykouřilo co bych v této rubrice mohla vypíchnout. Po delší pauze jsem se tu porozhlédla a zpětně si pročetla všechny moje výtvory,pravda je,že vrátit se do těch situací a vzpomínek byla trochu nostalgie,ale zato decentně podkreslená humorem,který ale pochopí jen účastníci těch výletů...nevadí...
Ale zpět k již zmiňované rubrice Komunální odpad... Moje první představa tkvěla nejspíš v tom,že popíšu jak moc mám tuhle bandu pupkatých taťků ráda,ale o tom to asi není.Nechci ani kopírovat kdejakou historii kapely,to si můžete přečíst kdekoliv,nemám pravdu? Záměr je v tom,že zde napíšu svoje pocity z této kapely,které mám pokaždé,když je vidím,slyším,když se s nimi bavím.

Je to téměř čtyři roky co jsem je poznala... a vlastně bych měla poděkovat své kamarádce,která mi ukázala co je Muzika... a od prvního pohledu jsem si je zamilovala...
Jejich filozofie se stala i mou a přehodnotila můj životní styl a změnila standard,na který jsem byla do této doby tak nějak zvyklá.Zkrátka,změnilo se toho hodně....Na začátku té dlouhé cesty jsem byla ta copatá holčina z první řady na pravo,která hltala každičký tón a snažila se,aby jí neuniklo ani jediné slovíčko.Z prvního koncertu jsem přijela domů doslova šokovaná a přeplněná zážitky a tím jsem si v sobě začala pěstovat jakousi závislost.Závislost na Komunálním odpadu.
Mít všechna cédéčka byla samozřejmost.Nemít plakát na zdi by bylo stejně tak ubohý jako nemít třeba doma koupelnu,prostě samozřejmost! Ano,trvalo to nějaký čas,ale našli jsme si k sobě cestičku a doufám,že můžu bez jakýchkoliv problémů říct,že jsme kamarádi.I přesto,že některé chvíle byly místy zoufalé a sahající na dno.

Dárek,který mě asi nejvíce mrzel...
Pamatuju si,jak jsme se rozhodli věnovat Lubošovi k narozeninám novou kápi.
Nápad to byl parádní,ale vězel v tom háček...Tak co,měli jsme na to skoro rok.Mělo to být k narozeninám,takže to musela být bomba.Jenže co udělat,aby taková obyčejná kápi byla něčím spešl,originální a tak nás napadla myšlenka...Kříž...Největší problém nebyl v tom sehnat látku,ale právě barvu na ten kříž.Po náročném shánění a brouzdání po internetu jsme ji nakonec našli.Nevěřili by jste tomu,jak je těžké sehnat barvu na textil...Pak přišla na řadu látka.Nechtěli jsme,aby to byla opět nějaká obyč černá ,ale když už tak už.Prodavačka nám nabídla přímo kostýmovku,ze které se šijí kostýmy do divadel.Nádhera.Kápi nám ušila jedna moc šikovná paní a myslím,že to zvládla na jedničku.Ted už jen jaký kříž tam nakreslíme? K osmnáctým narozeninám jsem dostala křížek na krk a měl naprosto dokonalý tvar,který přesně zapadal do naší představy.
Takže,Luboši,nosíš na své kápi můj kříž! :D Dílo bylo dokonáno...K Lubošovi se sice dostala až téměř za rok!!! ,ale to jen díky jedné slečně,na kterou jsem byla jednu dobu velmi naštvaná,protože se dobrovolně přihlásila k tomu,že jí Lubovi zkrátí a až po mém horlivém výstupu jí vrátila.Vážně to trvalo rok! Nejvíce mě mrzí,že překvapení asi nebylo přímo úměrné práci,ale takový je život.Někdy se stává,že do něčeho vkládáš hodně a málo se ti vrací...
Postupem času jsem zjistila,že dávat takové dary se nevyplácí a ponaučila jsem se z toho :D příště už holky z Poděbrad nebudou tak akční!


Seance...
Dost často jsme jezdili do Chlumce na kávu...Sedávali jsme v Rodeu.Vždycky to tam bylo v pohodě.Vlastně,ani nevím proč zrovna do Chlumce,žeby kvůli nim? :D Narovinu říkám,že možná ano a možná ne :D... měla jsem tam kamarádku,která pracovala v jednom obchodě.Vždy jsem tam sedávala a z okna se dívala Suchánkům na zahradu :) ...
Jednou jsme takhle seděli v Rodeu a už z nudy,možná ztráty inspirace jsme napsali Bártovi co dělá... Já měla jít druhý den do práce, upozorňuju :D sešli jsme se v ,,káčku,, a já se tak nepopsatelným způsobem opila,že si už ani nevzpomínám na detaily.Dostali jsme hlad! To tak bývá,když se pije. Taky bylo září a my slavili Silvestr. Přesunuli jsme se k Bártovi a někdo,nevím kdo pronesl dnes už nezapomenutelnou hlášku,že si uděláme bramboráky. Váhala jsme,jestli to mám dát na net,ale to je taková sranda,že by byl hřích to tady nedat.
Po cestě z ,,káčka,, mě konkrétně byl chodník malý,mou disciplínou se stal slalom.Všem přítomným jsem byla povinna sdělit velmi důležitou a zásadní věc a to,že v Chlumci teče řeka přeci :D kdyby to náhodou někdo nevěděl....Ta cesta k Bártovi se jde přibližně pět minut a my jí šli asi hodinu :D ... Doma jsme začali vařit...Všichni v podnapilém stavu loupali,strouhali,vařili. Andrejka chtěla být hvězda,tak že těsto na bramboráky pěkně dochutí,já jsem tam namísto majoránky nasypala bazalku.No bamboráky jsme měly spálené a uvitř syrové...ale vše se snědlo,protože byl hlad...S Bártem je neuvěřitelná sranda.... Cestu domů si pamatuju jen matně,zato druhý den v práci, to bylo o život...

Asi za čtrnáct dnů jsme se viděli na koncertě někde v Týništi a Bárt mi řekl nesmrtelnou větu:
,,Andulo,chtěl bych tě vidět ještě jednou tak jak jsi vypadala posledně a pak už jen umřít".

Musím podotknou,že o našem nočním vaření věděla celá kapela... :D


Podobných ,,seancí,, se konalo ještě několik a každá dopadla se stejným scénářem...

... ... ... .... ...