close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2009

Turistický výlet za Komunálním odpadem aneb Horor hadr

18. února 2009 v 18:03 | Anytta |  Anytta
23.8, nádherný srpnový den. A komunál hraje v Bukovině u Přelouče. Kde to vlastně je? A jak se tam dostaneme? Pro nás není nic nemožné. Zasedla jsem k počítači a začala plánovat a organizovat...
No, takže musíme z Poděbrad vlakem do Kolína. Z Kolína směr Pardubice do Přelouče
(mimochodem nikdy jsme tímhle spojem nejeli,tudíž jsme na rozkopaném kolínském nádraží ustrašeně hledali vlak,který nás poposune na dlouhé cestě kamsi až do Bukoviny a doufali,že nenasedneme špatně,protože jsme si nemohli dovolit zdržení). Všechny cesty ale vedou ke Komunálnímu odpadu,takže v podstatě ať už by jsme nasedli na jakýkoliv vlak vždy by jsme tam nějak dojeli,vlastně došli. A teď se dostávám k hlavnímu problému. Tehdy to ještě takový problém zdaleka nebyl. Ale?
Já jako zrozenec ve znamení Blíženců bych měla mít vrozené oranizační schopnosti,já je mám,ale na něco úplně jiného . Plán zněl jasně. Dostaneme se tam za každou cenu,klidně pěšky!
,,Renďo,je to ale osm kilometrů". ,,Nevadí",zněla blesková odpověď. Ano, chtěli jsme jít do nějaké Bukoviny u Přelouče po svých. Ale pokračujeme.
Byl to parný den, na obloze ani mráček,proto jsme se vyletnili. Ten FAKT vzít si třeba bundu,protože večer nám může být zima, jsme zavrhli,kdo by se s tím měl tahat,žejo?
V Přelouči,kde já osobně byla možná jednou,dvakrát v životě,jsme museli podle nádražního hlášní,,urychleně,, přestupovat na vlak do Heřmanova Městce. No pravda, tam jsme už tuplem nikdy nebyli,ale budiž. Tedy najednou jsme se octli ve vláčku,který vypadal spíše jako hodně laciný a špatný vtip. Po naší levé straně seděla banda vietnamek,za nimi postarší rockeři,ze kterých byl cítit alkohol,předpokládali jsme,že z předešlého dne . No každého věc. Vůbec,vlak byl plný hodně zvláštních lidí. Proto jsme pochopitelně měli děsnou srandu z celé té cesty. Trvala asi půl hodiny. Jenže pořád nepřicházel průvodčí,což mě dost znepokojovalo,protože vždy když mám poctivě zakoupen lístek nikdy nepotkám průvodčího.Myslela jsem si,že takovouhle ,,čugálu,, projde raz dva a hotovo,jenže po chvíli jsem si všimla podivného přístroje upevněného ve vnějším prostoru. Já a technika nejsme zrovna kamarádky. Hurá vystupujeme a ani jsme se nemuseli trápit s čímsi co nahrazuje zaměstnance Českých drah v práci...
Jéžíš,kde to jsme. Heřmanův Městec neboli Zpadákov.Ale tak se jevilo jen to nádražíčko.Město celkem v pohodě.Fajn,měli jsme nějakou časovou rezervu,ale tady už končila veškerá legrace,čekala nás ta několikrát zmíněná štreka osm kilometrů za komunálním odpadem. První co jsme museli udělat bylo najít cestu kudy se jde do Bukoviny,ale já už přešlapovala potřebou si nutně odskočit a shodli jsme se na tom,že máme hlad.Zapadli jsme do nějaké restaurace,mimochodem moc se nám tam líbilo,kde jsme si zaplácli žaludek tak připitomělým jídlem jako je tradiční ,,smažák,, no fuuj. Po zasycení se nám šlo pochopitelně hůř,vlastně jsme nešli,kouleli jsme se. Ta záhadná cesta byla objevena...
Podle mapy to bylo pořád rovně,asi osmi centimetrová čára,to bude hračka,to je kousek,prý jako od nás z Poděbrad do Nymburka kolem vody,to je taky tak osm kiláčků a za chvilku jsi tam.Jenže? Moje organizační schopnosti,jak už jsem psala,selhaly,protože jsem zcela vypustila přírodu. A to,že se taky setmí. Ale nic. Šly jsme,šly jsme,šly...pořád a pořád a pořád...a najednou kamarádku rozbolelo bříško.No jo smažáček =) . Povídám ji,,hele,taky máš espumisan". Požila tento miniaturní zázrak,ale její organismus si to přebral po svém a u vesnice Stojice se doslova posrala. Úprkem skočila do pole,vedle kterého stál dům s velkou oplocenou zahradou. Já stála u značky,která oznamovala řidičům,že jsou již za Stojicema a zažívala muka. Takové křeče od smíchu jsem ještě nezažila. O to víc, když v tom domě někdo náhle rozsvítil a psi se rozštěkali. To už jsem se válela smíchy pomalu v příkopě. Přilítla jako blesk a povídá mi ,,ty vole,nesměj se,já myslela,že se poseru,a jak se tam rozsvítilo,bála jsem se,že mě někdo střelí do prdele".A to může být ještě ráda,že jsem jí nepodstrčila ty mentolové kapesníčky...Takže zážitek na konci vesničky Stojice,kterou jsem vzhledem k situaci přejmenovala na Stolice,byla vážně k popukání. Ale před náma byla ještě dlouhá cesta.
Chvíli se šlo fajn,ale začali nás bolet nohy,protože já si nevzala zrovna turistickou obuv,a KO v nedohlednu. Po několika Km po hlavní,po poli a lesíku jsme konečně dorazili do civilizace,ale zase abych nepřeháněla jo?Slyším hudbu,vzdáleně.Musíme být blízko,no zdání klame. To jen někdo v hospodě blbnul. Šly jsme dál. Začalo se smívat, a jako na potvoru zrovna když jsme byli někde v lese byla už úplná tma. Brrr,ten les nekončil a byl víc a víc hustější a nepropustný. Auta kolem nás lítala jako praštěná a mi dvě hezky v zástupu svítili na protijedoucí vozidla mobilem. To je úlet,coo?Jenže mi byli pořád jestě v lese. Na nebi jen měsíček a les. A les. A les. Jo a les. Bylo to jako z hororu,dvě holky jdou lesem za tmy...Pokaždé,když se někde něco šustlo,pohlo nebo cokoliv tak já vyskalovala z kůže. Kamarádka byla statečná do doby,kdy jsem už byla já celá potento až za ušima,protože jsem na lesní cestě uviděla staré odstavené auto. No krve by se ve mě nedořezal v tu chvíli. Čapla jsem jí za ruku a popháněla kupředu. ,,Bolí mě koleno",stěžovala si. ,,dělej jdi,honéém" . Najednou se les jako zázrakem otevíral a já odhodila obrovský kámen ze srdce. ,,ale to jestě pořád není Bukovina?" Myslela jsem opět na nejhorší. ,,My snad jdeme špatně?" Hrdě jsme ale došli až k tamní autobusové zastávce. Pochopitelně kde nic,tu nic. Jen sloupek s jízdním řádem. ,,Musí tu být napsaný stanice odkud kam to jede,né? Podle toho zjistíme kolik ještě vesnic zbývá a jestli jdeme dobře". To,že docela značně přituhlo a tma byla horší nebylo zdaleka nic proti tomu,že nás čekala další cesta lesem. Už mohlo být tak deset hodin večer. Klepali jsme se zimou,naříkali,že nás bolí nohy a báli se,že nepříjdeme včas a zmeškáme koncert Komunálu. A tak jsme už zoufale šly stále rovně za nosem. dala bych si facku za tento ,,geniální,, výlet. Na začátku cesty,posléze ve Stojicích jsme ještě byli veselá kopa,ale teď?
Už jsme se nesmáli,jen báli a to o sebe. Mělo to být osm kilometrů,ale nám to připadalo jako sto. Muselo to být určitě víc,jsem si tím jistá. Po dalších x kilometrech jsme tam slavnostně došli. Úplně strhané,unavené a otrávené. Všichni se náramě bavili a mi byli zralé hodit supermana do trávy a vzbudit se až z příchodem Komunálního odpadu.
Jako odměnu jsme dostali perfektní zábavu a koncert,na který se vyplatilo vyrazit,klidně pěšky. Pařili jsme,užívali si,jenže tak nějak jsme vypustili jednu důležitou,velice důležitou věc. Návrat. To už byla neděle a myslet si,že snad by mohl jet ráno autobus do Heřmanova Městce bylo stejně tak stupidní jako tahle cesta. Museli jsme jít pěšky! No jo,ale princeznám se opravdu ve čtyři ráno nechtělo. Napité,zmrzlé,unavené a ohromené koncertem jsme se hrdě posadili na autobusovou zastávku a čekali na verdikt. ,,No mě se nechce jít zpět tu štreku". Mělo to jedinou výhodu. Bylo už světlo a věděli jsme,že tma jen tak nebude. Nebojte se nic,zas až takové frajerky jsem nebyli. Zavolali jsme Standovi a ten pro nás poslal Taxík. Někdy v sedm ráno jsme se konečně dokodrcali domů a v autě jsem vysolili za náš úlet asi patnác stovek a rychle hajaja.
Na hodně dlouho jsem vyléčená z podobných vilomenin. Jenže stejně jsme si ve finále zorganizovali podobný výlet a to do Strašova, tentokrát na kole .........

Koncert KISS v Praze aneb moje nejkrásnější narozeniny

5. února 2009 v 20:46 | Anytta |  Kiss
You wanted the best,you got the best,the hottest band in the world,KISS..
Pohaslá světla a šum lidí tyto notoricky známá slova rozsekla do naprosté euforie.Byly tu.Živá legenda v poněkud postarším vydání,ale přesto originál se svou geniální show plnou ohlušujícího rock and rollu,světel,ohňů a výbuchů,které vystřelovaly do přeplněné O2 arény českými fanoušky.Já tam stála v první řadě,hrdě se žlutou páskou VIP a užívala si nejkrásnějšího dne v mém životě a nasávala atmosféru splněného snu.Když padala ohromná, černě sametová plachta,která zakrývala ještě ohromnější podio,tak jsem dostala ten nejúžasnější dárek.,,Všechno nejlepší k tvým dvacátým narozeninám,Andrejko".Myslela jsem,že kamarádka co byla na této nezapomenutelné akci se mnou,zapomněla,ale ona čekala právě na tuto chvíli...
Koncert plný pro mě méně známých pecek utekl jako voda,ale v mé hlavě zůstane tato vzpomínka stále živá,stejně jako tato kapela,nejžhavější kapela na světě....

Přísaha

4. února 2009 v 23:26 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba

Přísaha

Já vím - srdce tvý
pod přísahou bdí
uzamčená jsi
do kláštěrních zdí

Doteky dlaní horkých těl
přísahu zná nazpaměť
jen příběhy z knihy svatý
plamen svíčky svádí k vášni

V zakázaných snech
den po dni jako teď
užíváš svobody těla svý
zamčená do kláštěrních zdí

Jak můžeš takhle žít
vadí - nevadí jemu věrná být
spát jen s dlaní svou
s tou přísahou zakletou

Cokoliv říct jen málo chtít
možná utýct někam pryč
to vše a někdy víc
je vlastně hřích - porušený slib

Nemusíš být navždy jeho ženou
být navždy pannou
navždy pod přísahou...

Ticho a tma

4. února 2009 v 23:24 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba
Ticho a tma Oči svý do tmy probouzíš Ty navždy mlčíš - nepromluvíš Nemůžeš říct co cítíš ani dětský smích neslyšíš Jen ticho a tma - bez jediného slova Život je bezcitná kurva! Na rtech jen slzy, co řeknou za tebe že jsi chtěl tolik toho říct, jen jsi neuměl Já prosil boha o dar řeči Ten mě proklel - ať mlčím Chvilky smutku, slz a samoty Co tu dělám, když nemůžu promluvit? Jen ticho a tma - bez jediného slova Život je bezcitná kurva! Na stole jen dopis, co řekne za mě že jsem se snažil, ale zapomeňte na mě. Jen ticho a tma - bez jediného slova Jen ticho a tma - bez jediného slova Oči svý už neprobudí Navždy bude němý - nepromluví? Už neřekne co cítí. Věřím, že teď nás konečně slyší.

Růže

4. února 2009 v 23:21 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba

Růže

Posloucháš hrozbu v květech zvadlých růží
ty co každý chce, po nich každý touží
když princezny pláčou a navždy usínají
slyšíš jen trny zabodlé v jejích srdcích

Sedíš u ní a slzy tvý do dlaní padají
ten vrah žije s tebou
sedíš tam , kde místností jde strach
bez oken jen s mříží rezavou
Minuty běží, ale jak hodiny se vlečou...

Mlčíš a čekáš co se stane teď
mlčíš a čekáš snad stovky let

Každý z nás stokrát umírá - každý z nás za sebou brány zavírá
umírá princezna - utichá tep
život jí vzal ten růženčin květ

Sedí vrah a zírá tmou
sedí sám a na květech jsi jen mou...

Slyšíš to ticho v růžích cestou trnitou
to, které usne s náladou
kytkou tak vražednou
Sedíš u ní a oči máš zavřený
pocity vraha, víš jak to bolí...


Každý z nás stokrát umírá - každý z nás za sebou brány zavírá
umírá princezna - utichá tep
život jí vzal růženčin květ

Leží tam, kde světlo nesmí dál
leží tam, kde smrt spánek uhlídá
Pláče a s bolestí umírá
ztrácí dech a tiše usíná

Ztrácí se hrad temně zakletý
ztrácí se hrad šípkový...

Nevinná

4. února 2009 v 23:20 | Anytta |  Texty-vlastní tvorba

Nevinná

Cítím jak dýcháš - pomalu se vaří krev
Tvý tělo objímám - zrychluje se tep
Chceš, abych tě svlékal - pustíš mě tam
Chceš, abych tvý tělo vnímal - jen tak dál

Mám to udělat se ptáš, chceš to, vždyť jsi nevinná....

Hladit tě tak, jak se ti jen v noci zdá
slyším rychlost srdce, jak křičíš mi ze sna

Neměj z toho strach - já vím, že to chceš
to nejcennější co máš - to mi prosím dej
Chceš, abych tě svlékal - pustíš mě tam
Chceš, abych tě líbal - no jen tak dál

Mám to udělat se ptáš, dát mi co ztratit máš...

Ještě jednou, aspoň jednou mě pusť tam....

Hladit tě tak, jak se ti jen v noci zdá
slyším rychlost srdce, jak křičíš mi ze sna

Trocha nostalgie aneb vzpomínka na začátky nekonečného

4. února 2009 v 19:12 | Anytta |  Anytta

Píše se rok 2005,to není tak dávno a já se natěšeně chystám do Netřebic na kapelu,od které znám jen skladbu Druhá šance a Bůh má jednu tvář,je to moje první zábava a netuším jak mi ta kapela s velice podivným názvem změní život.
Všude bylo hafo lidí,kteří si popíjeli své pivo a všichni působili přátelsky,cítila jsem se tam hrozně fajn.Už si ani nepamatuju kdo vystupoval jako předkapela,možná Rimortis,nevím.Skončili a najednou postupně přicházeli na podio úplně obyčejní pánové a chystali si ty svoje fidlátka.
To jsem netušila co příjde.Když měli hotovo přišel na scénu vysoký,urostlý,krásný chlap,otevřel ústa a spustil: ,,jááá říííkááám néééé,dejte mi prááávo žííít a zůstat tííím čííím jsem a nesklááánět se před řááádem Vámi zajetýýým,Vámi schvááálenýýým,to teda nééé...."
No,mě spadla čelist až k zemi a to jsem asi 165 cm vysoká.Takže tímto okamžikem se mi změnil život a jedinou prioritou se stal Komunální odpad.Koncert byl tak úžasný,že jsem byla schopna o něm mluvit hodiny a hodiny až jsem někomu mohla připadat jako idiot.Dříve jsem znala jen pár písní,dnes znám každičké slovo z každé desky i pozpátku...Fanatismus noo :)
Začala jsem jezdit čím dál častěji a seznamovala se s novými a novými lidmi,kteří mají stejný
,,problém" a tím je fanatická láska ke Komunálu... Svůj fanatismus tu nebudu popisovat,protože kdo tohle čte určitě ví o co jde,že?
Měsíce utíkaly a desky přibývaly...Dnes jsme s členy kapely kamarádi a abych pravdu řekla,nikdy by mě nic podobného v mém životě nenapadlo ani ve snu,natož ve skutečnosti.Vím,že přátelit se s někým takovým je asi normální,kdežto pro mě to má hluboký význam.Díky Komunálu jsem našla svou podstatu a smysl nejen života.Je to vážně divný,ale já to takhle cítím.
Chtěla bych prostřednictvím tohoto článku poděkovat Lubošovi Suchánkovi a klukům za to,že mě naučili věci vnímat trochu jinak a číst mezi řádky.Díky patří i za neuvěřitelné situace,které jsem zažila,i za trápení,kterým jsem si prošla.Luboši,díky za tvoje slova i za ta,která nikdy nikdo neslyšel.Bárte,díky za fajn kamarádství a občasné noclehy a návštěvy ve tvé kuchyni,slibuju,že už nikdy nebudu vařit sýrovou omáčku:).Filipe,díky za tvoji ztřeštěnost.Davide,díky za tvůj rytmus,který mě neustále popohání kupředu.Erny,díky za to,že jsi takový jaký jsi a za solo v písni Love story.Radku,díky za tvoje úsměvy,když si příjdeme k tobě zapařit...Kluci,díky za vše co začalo a doufám,že nikdy nezkončí....

Výlet do Západních Čech,když chcete ušetřit

4. února 2009 v 16:59 | Anytta |  Anytta
Ahoj lidičky....Neuvěříte co se nám stalo...
Byl krásný, ještě stále lednový den a mi se rozhodli vyrazit do Plzně
na koncert Komunálního odpadu...Vyjeli jsme ve dvě hodiny odpoledne,
aby jsme tam byli v čas ,žejo? Tak z Poděbrad je to decentně z ruky
a chtěli jsme mít časovou rezervu a dát si třeba někde v Plzni kafe na
Americké třídě,protože to tam známe od minulého koncertu v Červeném
Hrádku.No to byla taky situace.Ráno se nám nechtělo čekat na první
ranní autobus,tak že se projdeme pěšky,no jo,ale z Hrádku to je
bajla vočko sedm kiláčků jen na kraj Plzně a potom přes celou Plzeň
k hlavnímu nádraží .Kdo si ten koncík pamatuje,tak mi dá za pravdu,
že zrovna sněžilo a mráz je slabé slovo...Ale mi frajerky,že to dáme...
Dali jsme,sice jsme ve městě bloudili a nachodili asi deset kilometrů
navíc(v té zimě),ale o dobrodružství a především adrenalin jsme
měli postaráno...Dojeli jsme v pořádku...Po návštěvě plzeňského pivovaru
(protože jsme kolem stanice Gambrinus procházeli několikrát)
jsem se rozhodla,že do Plzně NIKDY nepojedu....Jenže já nadevše
miluju Komunál a když jsem se dozvěděla,že budou hrát v Plzni,
tak moje první reakce byla velmi pozitivní...Neodolala jsem.
Takže jsme vyjeli...Vzpomínáte?Byly dvě hodiny odpoledne...
Chtěli jsme ušetřit a tak nás napadlo,že nepojedeme přes Prahu,
nýbrž oklikou těsně pod hlavním městem.Měla to být prý kratší
cesta a pěkně po starý bez dálniční známky.Vynikající plán...
Když bylo už asi půl pátý a mi se stále motali někde u Jílové u Prahy,
tak v bouřlivém nadávání jsme se rozhodli jít na první benzinku v
tom zapadákově,kde potkat lidskou tvář bylo zcela nemožné.
Koupili jsme si dálniční známku,za kterou jsme právě chtěli ušetřit,žejo,a směr Davle,
Praha Smíchov.Po třech a půl hodinách bloudění kdesi u Prahy jsme
konečně viděli civilizaci velkoměsta.Byla taková zima,topení hřálo na max
a venku se už stmívalo a mi jsme ještě stále nebyli v Plzni...
Věděli jsme,že Komunál hraje až druhý v řadě,takže v pohodě.Teď už jsme
mohli s klidem říct,že máme čas.Tedy,zastavili jsme na benzince na kraji Prahy
a hádejte,kdo za náma bleskově zastavil.Jo,auto komunálníků s celou
kapelou.Bezva,takže jsme prohodili pár slov a slíbili si,že se určitě
uvidíme ...Mi se s nima známe možná trochu líp a víc než obyč Fans,
takže jsme měli všichni,pochopitelně,legraci z toho,že se vidíme
a jakto,že ještě nejsme v Plzni,když jsme vyjížděli ve dvě odpoledne...
Sjeli jsme na dálnici a po hodině a kousek jsme dojeli téměř do Plzně...
Záměrně říkám téměř,protože naše řidička to chtěla vzít jinudy,že prý
je to krtší...Věřte mi,měla jsem těch zkratek po krk,ale buďiž.
Ejpovice,támhle Rokycany,sakra kde to jsme?Nechyběla cesta lesem
a tak.Uááá.Tady to poznávám...Plzeň...Našli jsme místo k zaparkování
a šly se bavit...Samozřejmně kluci z KO měli skoro postavenou aparaturu,
ale mi jsme byli hrdí na to,že jsme dojeli v poho.Sice nám cesta do Plzně
trvala asi pět hodin bez mála,když normálně tam jedete střemhlav
po dálnici nanejvíš dvě hodinky,ale byl to jinak prima večer v clubu Watt.
P.S. Na cestě zpět jsem vykydla,takže si toho moc nepamatuju...
Příště pojedu do Plzně a nebudu šetřit :) ....